Malý Alex dostal vlastní kmenové buňky z pupečníkové krve v květnu 2014. Byl prvním dítětem na Slovensku, kterému podali vlastní pupečníkovou krev v rámci klinické studie při léčbě dětské mozkové obrny.
„Porod byl naprosto v pořádku. Alex se narodil jako zdravé dítě,”
vzpomíná maminka.
Když mu bylo 13 dní, dostal zánět mozkových plen. Podařilo se ho přeléčit, ale zánět se po měsíci opět vrátil.
„Lékaři vyhodnotili, že se jedná o postinfekční hydrocefalus,“
pokračuje matka, která věděla, že při hydrocefalu existuje velké riziko poškození mozku. Už od Alexova prvního zápalu měla strach z možných následků a tato diagnóza to jen umocňovala.
„Kromě toho Alex nefixoval pohled, ani se neotáčel a já jsem už věděla, že v pořádku nebude…“
„Mám dva syny, Alexe a Davídka, a jako matka chci pro svoje děti to nejlepší a chci být připravena na všechno, uskladnit pupečníkovou krev byla pro mě jasná volba,“
vysvětluje matka a přiznává, že pupečníkovou krev uskladnila i při diagnóze staršího syna. Na mozku měl nádor, naštěstí benigní nezhoubný. Také díky operaci, kterou podstoupil jako 20měsíční, je nyní všechno v úplném pořádku. Tříletému Alexovi však štěstí nepřálo – Alex bojuje s dětskou mozkovou obrnou. Máma dělá vše, co je v jejich silách, aby šel dál.
„Je důležité diskutovat a spolupracovat s odborníky, kteří chtějí přesně totéž, co já – těšit se z Alexových pokroků.“
Alex má fyzioterapeutku, ke které chodí téměř tři roky.
„Byl to malý chlapec, který byl uzavřený do sebe, nevnímal okolí. Když jsme začali cvičit, viděli jsme první pokroky. Ale mentální stránka oproti tělesné zaostávala. Po podání pupečníkové krve jsme pozorovali nové a nové pokroky. Už po měsíci s námi zřetelněji komunikoval, sledoval osoby a jejich pohyb, začal používat jemnou motoriku, dopodrobna studuje každý detail na papíru,“
popisuje stav svého klienta jeho fyzioterapeutka ze Šamorína.
ALEX říká: „máma”
„Když na mě zavolá „máma“, je to úžasné, já věřím, že jsme stále jen na začátku jeho pokroků,”
těší se matka. Tříletý Alex byl před podáním pupečníkové krve dítě, které na podněty z okolního světa reagovalo náhodně a minimálně. Po roce je už všechno jinak.
„Má rád svoji hračku, která se po stisknutí tlačítka rozsvítí. Tento princip pochopil a tlačítko cíleně stiskává. Nejen, že chce více mojí pozornosti, ale také si ji umí vyžádat, například bouchne rukou,“
popisuje nadšeně matka.
„Za největší pokrok považuji, že se začal mentálně rozvíjet. Kdysi udržel pozornost 30 sekund, ale nyní je to vysloveně dlouhou dobu. Dokáže dokonce vnímat všechno vsedě, na čtyřech, když stojí s oporou … Reaguje, je velmi zvědavý, spojuje slabiky do slov, snaží se napodobovat zvuky. Alex se rozvíjí také pohybově. Má stabilnější sed, dokáže více využívat svoje ruce a nohy,“
Fyzioterapeutka doplňuje:
„U Alexe mohu potvrdit, že tempo, kterým vykročil kupředu po podání pupečníkové krve, pro něj nebylo standardní. To tempo znásobila krev. Víte, je to přesně tak, jako když máte na něco talent. Pokud máte talent pro to, abyste byli dobrým hudebníkem, bez tréninku jím nikdy nebudete. A při podání pupečníkové krve je to přesně totéž – když se podá pupečníková krev, je možnost využít talentu a dále rozvíjet schopnosti dítěte. Bohužel, u nás jsou stále bariéry v tom, že děti, které mají jiný start do života, jsou z našeho pohledu ochuzené. Ale dnes mají skutečné možnosti i díky vlastní pupečníkové krvi a správným terapiím.“
V České republice zatím takováto studie neproběhla.
