Pupečníková krev je krev novorozence, která zůstala po přerušení pupečníku v placentě a v pupeční šňůře. Jako biologický odpad se spolu s placentou likviduje. Obsahuje ale vzácné kmenové buňky, které se v současnosti využívají k léčbě řady závažných onemocnění, jako jsou leukémie, lymfomy, nádorové onemocnění, získané či dědičné poruchy krvetvorby, imunity nebo metabolismu aj.. Na základě výsledků výzkumů a klinických studií se rozšiřuje možnost jejich využití v moderní medicíně i do oblasti regenerativní medicíny.

Během nitroděložního vývoje se organismus dítěte vyvíjí ze základních – nespecializovaných – buněk, kterým obecně říkáme kmenové buňky. Tyto buňky se postupně specializují (procesem diferenciace) na buňky jednotlivých tkání, například nervové, svalové, buňky kožního epitelu či buňky orgánů. Kmenové buňky se v současnosti využívají v řadě standardních i experimentálních terapiích. Zdrojem kmenových buněk je kostní dřeň, pupečníková krev a periferní krev, tuková tkáň apod...

Krvetvorné kmenové buňky jsou částečně diferencované buňky schopné se intenzivně dělit a přeměňovat (diferencovat) se na krevní elementy (červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky). Během nitroděložního vývoje se krevní elementy tvoří v játrech, slezině a kostní dřeni, a to i v kostech, ve kterých se již později netvoří. V kostní dřeni se postupně tvoří všechny druhy krvinek: erytrocyty (liší se od erytrocytů vznikajících po narození i v dospělosti), lymfocyty a trombocyty. S postupným rozvojem dřeňové krvetvorby dochází k zániku krvetvorby v ostatních orgánech. Během prenatálního období je součástí krevního oběhu i pupeční šňůra (pupečník), která je stejně jako placenta, bohatě protkána řadou cév, ve kterých v době porodu uvízne část krve dítěte bohatá na tyto kmenové buňky – pupečníková krev. Po narození se většina krevních elementů tvoří výhradně z kmenových buněk v kostní dřeni.

V klinické praxi se v současnosti z pupečníkové krve využívají především krvetvorné kmenové buňky. Vlastní pupečníkovou krev je možné využít u standardních diagnóz na tzv. autologní (vlastní) transplantaci, zejména u onemocnění jako jsou nádory v dětském věku (neuroblastom, meduloblastom), aplastické anémii, autoimunitních onemocněních aj.. V rámci experimentální terapie v USA a Německu probíhají klinické studie, které se zabývají využitím vlastní pupečníkové krve na léčbu cukrovky (Diabetes mellitus) typu 1. Z dosavadních výsledků se jeví tato léčba jako úspěšná. Další známá využití pupečníkové krve naleznete například zde:

http://parentsguidecordblood.org/content/usa/medical/autocbt.shtml?navid=32

V krvi dítěte i dospělého jsou zralé bílé a červené krvinky a krevní destičky. V pupečníkové krvi se nachází kromě těchto krevních elementů i kmenové buňky. Pupečníková krev obsahuje kromě krvetvorných kmenových buněk i jiné kmenové buňky, např. buňky schopné se diferencovat na buňky produkující inzulín, osteocyty (kostní buňky), gliové buňky (podpůrné buňky mozku), buňky srdce, svalů, ledvin aj.. Někteří vědci se domnívají, že kmenové buňky pupečníkové krve jsou schopny se přeměnit na téměř jakýkoli typ buňky.

Krvetvorné kmenové buňky dospělého člověka a krvetvorné kmenové buňky obsažené v pupečníkové krvi se rovněž liší. Tak jako jiné buňky těla, také krvetvorné kmenové buňky v kostní dřeni dospělého člověka postupně během života stárnou a jejich schopnost množit se (dělit) se snižuje. Buňky z pupečníkové krve jsou ve věku „nula“ a mají maximální vitalitu a schopnost dělit se. Navíc v případě nepříbuzenské nebo příbuzenské transplantace nevyvolávají tak silnou potransplantační reakci jako krvetvorné kmenové buňky dospělého dárce (tato reakce se nazývá reakce štěpu vůči hostiteli - Graft versus host disease).

Hlavní výhodou vlastní pupečníkové krve je její okamžitá dostupnost pro případ transplantace a v případě autotransplantace absolutní shoda znaků, nehrozí tedy potransplantační reakce štěpu vůči hostiteli. Uskladněnou pupečníkovou krev je možné okamžitě použít, pacient nemusí být zatěžován odběrem kostní dřeně. Nemá-li pacient svůj vlastní autotransplantát a hledá-li se vhodný dárce nejdříve v rodině a následně v registrech kostní dřeně a pupečníkové krve, není tak jednoduché najít vhodného dárce. Až 50 % pacientů nemá vhodného dárce.

Transplantace krvetvorných buněk je relativně jednoduchou metodou. Krvetvorné buňky (kostní dřeň, pupečníková krev, periferní krev) jsou podány do žíly podobně, jako se podávají transfuze. Nejde tedy o operativní zákrok. Krvetvorné buňky cirkulují v krevním oběhu a samy si najdou místo v kostní dřeni, kde se usadí. Pacient před vlastní transplantací, a to v závislosti na typu transplantace, absolvuje chemoterapii či radioterapii, aby se zničila nemocná kostní dřeň, a tím se vytvořil vhodný prostor pro uchycení nové krvetvorby. Nicméně k tomuto kroku se přistupuje u léčby závažných a život ohrožujících onemocnění. Potřebu transplantace i zdroj kmenových buněk určí ošetřující lékař ve spolupráci s transplantační komisí.

Při úspěšné transplantaci je pacient úplně vyléčen, pouze výjimečně u některých zhoubných onemocnění se původní nemoc tzv. „vrací“ (relaps). U pacientů, jimž byly transplantovány krvetvorné kmenové buňky jiného člověka, mohou přetrvávat určité problémy způsobené inkompatibilitou. Při transplantaci vlastních buněk tento problém odpadá.

Ano. Pupečníkovou krev můžete darovat do tzv. veřejného registru. Na území ČR je jím Banka pupečníkové krve (www.bpk.cz). Pokud chcete darovat pupečníkovou krev, prosím obraťte se přímo na Banku pupečníkové krve, která Vám sdělí veškeré potřebné informace a požadavky.

Jedná o novou oblast moderní medicíny, v současné době neexistují plně vypovídající statistické údaje, o které bychom se mohli opřít, a proto můžeme vykonat jen určitý odhad. Použitelnost vlastní pupečníkové krve je dána počtem autologních transplantací. Američtí vědci nedávno publikovali výpočet pravděpodobnosti podstoupení autologní transplantace během života, která je 1:400. Tyto odhady vycházejí ze současné praxe. Pravděpodobnost, že člověk během života onemocní na některé onemocnění, u něhož se dnes běžně používá transplantace krvetvorných kmenových buněk, je více než 15 %. Protože výzkum naznačuje, že pupečníková krev bude mít v budoucnosti mnohem širší uplatnění, bude tato pravděpodobnost ještě vyšší.

Při transplantaci je prvořadým kritériem kompatibilita. Sourozenci si jsou navzájem kompatibilní s 25% pravděpodobností, což je v transplantologii relativně velmi vysoká shoda, označovaná také poměrem 1:4. U řady závažných onemocnění nemůže být provedena autotransplantace, zejména u geneticky podmíněných onemocnění krvetvorby či metabolismu, a musí být proto použitý transplantát od jiného člověka. Sourozenecké transplantace v tomto případě vykazují podstatně lepší výsledky, než transplantace od jiných (nepříbuzných) dárců, a proto se také velmi často provádí.

V současnosti nikoli. K transplantaci se používají všechny krvetvorné kmenové buňky z pupečníkové krve, protože čím více buněk je použito, tím rychleji je štěp uchycen a obnovena krvetvorba, a tím kratší je doba, kdy je život pacienta maximálně ohrožen.

Ne. Pupečníková krev se odebírá z placenty po přerušení pupečníku. Protože jsou placenta i pupečník orgány dítěte, po přerušení pupečníku se stávají mrtvou tkání. Odběr tedy nemá nic společného z organismem matky ani dítěte. Porodník však musí zvážit, zda mu případné porodní komplikace časově umožňují vykonat odběr. Je na jeho výsostném uvážení, zda odběr vykoná nebo nikoli.

Ne. Pupečníková krev se odebírá bezprostředně po narození dítěte, a to po podvázání a přestřižení pupeční šňůry, ještě před porozením placenty. V té chvíli je již Vaše dítě v péči pediatra či porodní asistentky, kteří provedou poporodní ošetření a vyšetření miminka. Odběr je rychlý a bezbolestný jak pro Vás, tak pro Vaše dítě a v žádném případě nezasahuje do normálního průběhu porodu!

Ano. Rozhodne-li se rodička pro odběr pupečníkové krve pro vlastní potřebu dítěte, odběr je možné provést i při komplikacích v těhotenství a komplikovaných porodech. Pupečníkovou krev lze odebrat i v nestandardních situacích jako je předčasný porod, porod po termínu, při porodu sekcí nebo při porodu do vody. Rovněž není překážkou odběru ani epidurální anestézie, užívání léčiv, či onemocnění matky jako je gestóza (projevující se hlavně otoky a zvýšeným krevním tlakem) anebo cukrovka. Pupečníkovou krev není možné odebrat, je-li ohrožen život rodičky či dítěte, je-li matka infikována virem HIV, akutní hepatitidou typu B a C, syfilitidou či listeriózou.

Ne. Epidurální anestézie neovlivňuje pupečníkovou krev.

V případě, že Vám lékař naordinoval léčbu, je nevyhnutelné, abyste tuto léčbu ve Vašem zájmu a v zájmu Vašeho dítěte dodržela. Pro autotransplantát neexistují žádná omezení pro odběr pupečníkové krve. Pro darování pupečníkové krve jsou kritéria velmi přísná a rodičky užívající léčiva během těhotenství nejsou vhodnými dárkyněmi, a to z důvodu, aby se neplýtvalo prostředky na přípravu transplantátu, který by mohl potenciálně nebýt nejvyšší kvality.

Ano. V rámci naší služby umožňujeme porodníkům vykonat cvičné odběry, čímž se zvyšuje úspěšnost a kvalita odebraného materiálu. Ale i v případě, že se odběr dělá bez zacvičení, je obvykle úspěšný. Pokud nebude odběr úspěšný, neplatíte za poskytnutý materiál použitý k odběru.

Bohužel, pupečníkovou krev lze odebrat jen při porodu. Když se odběr nepodaří, neexistuje alternativa k přípravě transplantátu pro narozené dítě. V takovém případě se snažíme Vám vyjít vstříc alespoň tak, že za poskytnutý materiál neplatíte.

Ano. V současnosti ještě nejsou v praxi metody, které by umožnily dodatečně zvýšit počet kmenových buněk, a proto je potřebné, aby bylo odebráno maximální množství pupečníkové krve. Výzkum však ukazuje, že tyto metody budou v průběhu několika let uvedeny do praxe. V budoucnosti proto nebude množství odebrané krve tak důležité, jak je tomu v současnosti.

Ne. Veškerý materiál potřebný k odběru dostane od nás spolu s potřebnými instrukcemi pro porodníka a materiálem na zacvičení porodníka.

Pro zachování kvality pupečníkové krve je důležité, aby teplota pupečníkové krve byla mezi 2-22°C, optimálně mezi 4°-15°C. V žádném případě nesmí zmrznout. Transport prázdných i použitých odběrových setů zabezpečuje přímo naše tkáňová laboratoř vlastními pracovníky ve spolupráci s renomovanou kurýrní společností. Skladovací teplota umístěné pupečníkové krve je sledována a zaznamenána nejprve pracovníky na odběrovém pracovišti, poté během transportu mikročipem umístěným v transportním obalu. Transportní obal je uzpůsoben tak, aby udržel vhodnou teplotu i v extrémních situacích.

Podle publikovaných vědeckých studií nedochází v prvních 48 hodinách k téměř žádnému odumírání či poškození buněk. Jako limitní považujeme zpracování pupečníkové krve do 72 hodin po odběru. Po více než 96 hodinách od odběru se zvyšuje počet odumřelých či poškozených kmenových buněk. Naše standardy jsou proto nastaveny na zpracování do 48 hodin od odběru tkáně.

Řada společností z důvodu snížení finančních nákladů na skladování izolují (separují) krvetvorné kmenové buňky z pupečníkové krve. Za tímto účelem se používají různé metody. Nevýhodou je, že se při každé z těchto metod ztrácí velká část krvetvorných kmenových buněk. Navíc není jisté, zda se při těchto postupech úplně neodstraní i jiné kmenové buňky, jejichž význam, jak se již ukazuje, bude díky jejím vlastnostem v budoucnosti značný. Pro tyto účely jsme testovali všechny existující metody a přesto, navzdory vyšším nákladům, jsme se rozhodli zpracovávat a uskladňovat všechny buňky pupečníkové krve z plné krve. Tuto metodu používá i první a největší registr pupečníkové krve na světě v New Yorku.

Při zpracování pupečníkové krve nepoužíváme žádný cizorodý biologický materiál, ani lidského ani zvířecího původu. Často se ke zpracování používá lidský albumin. Tak, jako se v osmdesátých letech nakazili mnozí pacienti virem HIV z krevních derivátů (například pacienti s hemofilií), mohl by takový materiál, který se připravuje z plazmy tisíců dárců, infikovat stovky transplantátů dnes neznámým virem, resp. neznámou mutací existujících virů. V našich laboratořích používáme nejmodernější přístrojové vybavení a laboratorní prostory jsou zabezpečeny nejvyšší existující úrovní čistoty. I když může transplantát zpracovávat jediná osoba, je naší praxí, že je každý transplantát zpracováván dvěma osobami, přičemž jedna z nich má hlavně dozorčí (kontrolní) úlohu. Všichni laboratorní pracovníci podléhají přísnému výběru a před tím, než začnou zpracovávat krev, se podrobují přísnému dlouhodobému školení a výstupním testům. Jsou zapojeni do systému celoživotního kontinuálního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.

Transplantát je zamrazen a uskladněn při teplotě – 196°C v parách tekutého dusíku. Za normálních tepelných podmínek probíhají v buňkách soustavně biochemické reakce, různé molekuly vzájemně reagují - zanikají a vznikají nové. Tyto procesy se souhrnně nazývají metabolismus buňky. Čím je metabolismus rychlejší, tím rychleji buňky stárnou. Chemické reakce mohou v buňce probíhat proto, že se jednotlivé molekuly pohybují v buněčné tekutině, narážejí do sebe a vzájemně reagují. Touto tekutinou je voda. Když voda v buňce za určitých podmínek zmrzne, metabolismus se prakticky zastaví. Buňka však nadále stárne. Molekuly se totiž nadále relativně rychle pohybují, přičemž je jejich pohybová energie stále relativně vysoká a může vést k rozpadu složitějších molekul. Teplota je míra pohybové energie molekul. To znamená, že čím je teplota nižší, tím pomaleji se molekuly pohybují. Absolutní nula je teplota, při níž molekuly nemají žádnou pohybovou energii, tedy se nepohybují a je to teplota přibližně -273,15°C. To znamená, že se molekuly při nižší teplotě v buňkách rozpadají pomaleji a při teplotě téměř -200°C je pravděpodobnost jejich rozpadu téměř nulová. Život v buňce se prakticky zastaví a po celou dobu uskladnění se buňka téměř vůbec nemění. Proto i po rozmrazení je vlastně tak stará, jako v době, kdy byla zamrazena, i když to bylo před mnoha lety.

Na základě nejnovějších poznatků se předpokládá, že pupečníková krev by mohla být zamrazena v parách tekutého dusíku velmi dlouhou dobu, minimálně po dobu několika desetiletí. Příslušné instituce v zahraničí sledují skladování biologického materiálu (FDA, EMEA, WHO, SÚKL, případně samotné registry pupečníkové krve) a nevydávají žádná omezení na dobu použitelnosti skladované pupečníkové krve. Oproti tomu Státní úřad pro kontrolu léčiv ČR (SÚKL) trvá na zavedení doby použitelnosti transplantátu z pupečníkově krve. Tato nemohla být stanovena empiricky (ze zkušeností), protože nejsou k dispozici tak dlouhodobá a především dostupná data. Proto jsme SÚKLu předložili mnoho vědeckých prací (citací) a teoretický výpočet doby expirace (trvanlivosti, použitelnosti) transplantátu. Tato doba byla matematickým modelem vypočtena na 69 let. I přes předložení tohoto matematického modelu výpočtu a našich i světových zkušeností z praxe, nám bylo ze strany SÚKLu doporučeno označit transplantáty pouze omezenou dobou exspirace, a to na dobu 15 let. Tuto dobu si SÚKL podmínil na základě dostupných praktických zkušeností a bude možné ji po uplynutí této doby změnit na lhůtu delší, v souvislosti s předloženými novými perspektivními studiemi. V žádném případě to však neznamená, že po uplynutí doby 15 let se Vaše transplantáty znehodnotí či označí jako nevyhovující!!! Mohou být bez problému i po uplynutí této lhůty použity na transplantaci na klinickém pracovišti.

Na základě nejnovějších poznatků se předpokládá, že pupečníková krev by mohla být zamrazena v parách tekutého dusíku velmi dlouhou dobu, minimálně po dobu několika desetiletí. Příslušné instituce v zahraničí sledují skladování biologického materiálu (FDA, EMEA, WHO, SÚKL, případně samotné registry pupečníkové krve) a nevydávají žádná omezení na dobu použitelnosti skladované pupečníkové krve. Oproti tomu Státní úřad pro kontrolu léčiv ČR (SÚKL) trvá na zavedení doby použitelnosti transplantátu z pupečníkově krve. Tato nemohla být stanovena empiricky (ze zkušeností), protože nejsou k dispozici tak dlouhodobá a především dostupná data. Proto jsme SÚKLu předložili mnoho vědeckých prací (citací) a teoretický výpočet doby expirace (trvanlivosti, použitelnosti) transplantátu. Tato doba byla matematickým modelem vypočtena na 69 let. I přes předložení tohoto matematického modelu výpočtu a našich i světových zkušeností z praxe, nám bylo ze strany SÚKLu doporučeno označit transplantáty pouze omezenou dobou exspirace, a to na dobu 15 let. Tuto dobu si SÚKL podmínil na základě dostupných praktických zkušeností a bude možné ji po uplynutí této doby změnit na lhůtu delší, v souvislosti s předloženými novými perspektivními studiemi. V žádném případě to však neznamená, že po uplynutí doby 15 let se Vaše transplantáty znehodnotí či označí jako nevyhovující!!! Mohou být bez problému i po uplynutí této lhůty použity na transplantaci na klinickém pracovišti.

Ne. Transplantáty jsou uloženy v biologických kontejnerech se zásobou tekutého dusíku. Uvolněné páry dusíku udržují v kontejneru teplotu blízkou -196°C. Tento systém je tedy plně nezávislý na jakémkoli příkonu elektrické nebo jiné formě energie. Množství tekutého dusíku a teplotu v kontejneru kontroluje monitorovací systém a každodenně i naši vyškolení pracovníci. Monitorovací systém si automaticky indikuje doplnění tekutého dusíku ze zásobníku, který je pravidelně doplňován smluvním dodavatelem tekutého dusíku.

Transplantát z pupečníkové krve nemá jiné využití, kromě vědeckého výzkumu, než je transplantace. Když by chtěl někdo na objednávku ukrást pupečníkovou krev, musel by ukrást alespoň 100 000 transplantátů, aby byla reálná šance, že se aspoň jeden bude hodit objednavateli. Výjimkou jsou sourozenci dítěte, rodiče a děti dítěte.  U těchto osob je reálná šance, že transplantát bude dostatečně kompatibilní. Přesto nepředpokládáme, že by někdo chtěl transplantát ukrást. Skladovací prostory jsou vybaveny bezpečnostním systémem napojeným na telekomunikační zařízení, chránícím objekty před vniknutím nepovolaných osob a informujícím o případném narušení. Připravili jsme mimo jiné také pojištění proti krádeži či zničení transplantátů „na klíč“ pro každou námi zpracovanou pupečníkovou krev.